Reklama
 
Blog | Tomáš Dvořák

Jak i rasismus zvolil Donalda Trumpa

Hned po vyhlášení výsledku voleb v USA se začaly všude po internetu objevovat analýzy a komentáře. Jak je možné, že Trump zvítězil, i když všechny průzkumy a volební modely ukazovaly na vítězství Hillary? Vždyť v jednu dobu se debatovalo o tom, o kolik a ne jestli Hillary Clinton zvítězí? Jak je možné, že i přes měnící se demografii a otevřeně rasistickou kampaň dokázal Trump získat nadpoloviční většinu hlasů?

To je složitá otázka, na kterou teď budeme hledat odpověď několik nejbližších měsíců a já sám ji rozhodně neznám. Rasismus ale Trumpovi hrál do karet až příliš a z určité části to bylo právě to, co převážilo misky pomyslných vah. Jednu věc chci vyjasnit od začátku – v žádném případě to není tak, že každý volič Donalda Trumpa je rasista. Ale každý rasista volil Donalda Trumpa.
Trumpův klíčový elektorát byli bílí nevzdělaní voliči, zejména muži, žijící na americkém Středozápadě (mimo kosmopolitní urbanistické oblasti obou pobřeží) a často nábožensky založení. Samozřejmě ho podporovaly i jiné skupiny obyvatelstva – dokonce i Afroameričané a Hispánci, na které během své kampaně otevřeně útočil. Stejně tak získal hlasy vzdělaných a bohatých bělochů v New Yorku. Jenže klíčové byly hlasy právě jeho voličské základny – ty mu vyhrály tzv. swing states, kde průzkumy ukazovaly jako pravděpodobnou vítězku Hillary. A byla to právě podpora bělochů bez vyššího či dokonce středního vzdělání, která ani po žádném z desítek skandálů, které Trump prožil během kampaně, neochabla. Když se podíváte na časovou linku průzkumů, Trump nikdy neklesnul pod 35% ať se dělo cokoli a pravděpodobně žádný skandál by ho pod tuto hranici nedostal.
Svojí roli určitě sehrála velmi silná příslušnost a identifikace, která v USA patří k oběma velkým stranám. Někteří voliči GOP by volili republikánského kandidáta na prezidentský post, ať už by jím byl kdokoliv. Hlavní důvod ale tkví v něčem jiném – v dnešní Americe se stále mění demografie a přibývá menšin; společnost se liberalizuje stále zrychlujícím tempem a bojovat za práva všech menšin a proti diskriminaci je hlavním proudem diskurzu; kde tradičnímu průmyslu zbývá pouze zlomek jeho předchozí velikosti a i ten se zmenšuje; kde globalizace a automatizace radikálně mění trh práce i pracovní příležitosti. A v takové Americe se bílá střední třída cítí opuštěná. Mají pocit, že nikdo nebojuje za jejich práva, že jejich Americký sen je mrtvý a jejich místa zabírá někdo jiný. Jejich představa, že když člověk celý život poctivě pracuje, tak je na tom jeho konci lépe než na začátku se ne vždy vyplní. Že všechny politické elity žijí odtrženě na obou pobřežích, zajímají se pouze o své kapsy a o zájmy lobbistů a bojují maximálně za práva Afroameričanů, LGBT komunity, zkrátka všech a jen ne bílé střední a nižší třídy. Mají pocit, že jsou denně z liberálních médií obviňováni z věcí, za které sami nemůžou.

Není to současná ekonomická situace – průměrný příjem domácností Trumpových voličů je vyšší než celostátní průměr, byť často ztratili úspory ve finanční krizi. Jsou to jejich ekonomické vyhlídky do budoucna, které jsou z výše uvedených důvodů objektivně špatné.
Jenže dosavadní postavení bílé střední třídy, které by si tak ráda udržela (a nebo se dokonce vrátila o pár desetiletí zpět, kdy Amerika byla „skvělá“) je založené na rasismu a diskriminaci. To, že se jejich dnešní situace zhoršuje není dílem toho, že se vše obrací proti nim a oni nemají zastání. Je to právě naopak. Doteď těžili ze své pozice tzv. white supremacy, která jim život ohromně ulehčovala. Nyní se situace teprve začíná vyrovnávat.
Abych se vyjádřil přesně, nemluvím o otevřeném rasismu, o Ku klux klanu a rasově motivovaných útocích. Spousta z oněch lidí se za rasisty sami nepovažují, ani by se tak nikdy neprojevovali. Jenže celý život těžili, stejně tak jako generace před nimi, ze systému, který je inherentně rasistický a diskriminující. Vždy pro ně bylo snazší sehnat práci na úkor minorit, jenže to sami tak nevnímali. Teď, když se situace konečně alespoň částečně vyrovnává, tak to berou jako útlak a upozaďování. Je to institucializovaný rasismus, kde si běloši tolik zvykli na své výhody, že už si jich sami nejsou vědomi. Jakmile ale o ně mají přijít v rámci férovějšího uspořádání společnosti, vnímají to jako zradu. Oni přeci rasisté nejsou, lidi s jinou barvou pleti tolerují a přátelí se s nimi. Jenže ten Americký sen, o kterém dnes bílá střední třída mluví byl často postaven na téměř otrocké práci menšin a na tom, že kvůli segregaci „nezabíraly“ bělochům pracovní místa a příležitosti.

I pro empatického člověka je v podstatě nemožné vcítit se do života člověka s jinou barvou kůže. Rád dávám příklad, kdy jde desetileté bílé dítě do obchodu a chce si koupit čokoládovou tyčinku. Vezme si jí z regálu do ruky, jde se ještě porozhlédnout po časopisech a nikdo ani nemrkne. Postavte do stejné situace černé dítě a hned bude mít za sebou prodavače očekávajícího krádež. Když ve škole dostane bílé dítě špatnou známku, učitel se mu hned snaží pomoct, zjistit, co se stalo špatně. Když černé dítě dostane špatnou známku, bere se to jako předpokládaná věc a žádné překvapení. Na Středozápadě je spousta malých podnikatelů, kteří životopisy uchazečů o práci s jinou barvou pleti hází rovnou do koše. Členové minorit se musí  mít ustavičně na pozoru před policií, i když dodržují zákon, protože dobře ví, že na ně existuje dvojí metr a policisté se nebojí střílet. Takové situace zažívají členové minorit každý den po celý život a nejsmutnější na tom je, že i Afroameričané už si na to sami zvykli a nevnímají to, mnohdy systému radši podlehnou a přizpůsobí se. Z obou stran rozkolu je na tyto události až příliš často nahlíženo jako na normy.

Trumpa tedy do prezidentského křesla nevynesli rasisté, ale rasismus. Diskriminační systém, který utváří a překrucuje pocity společenských vrstev tak, že vnímají příkoří vůči sobě v místech, kde naopak panuje snaha o větší rovnost. Rádi pak svůj hlas hodí tomu, kdo mluví přímo k nim, kdo slíbí, že je ochrání. A jenom mu na jejich podpoře přidá, když se nebojí opřít do těch, kdo se jim v jejich představách snaží sebrat jejich spravedlivý nárok.

Už dřív jsem psal, že právě pro bílou střední třídu je volit Trumpa iracionální. Vzhledem k jejich špatným ekonomickým vyhlídkám do budoucna by racionální volbou byli Demokraté, kteří slibují silnější sociální stát a záchrannou síť, minimální mzdu, univerzální zdravotní péči, větší míru redistribuce a práva zaměstnanců. S Trumpem a zejména s republikánskou většinou v Kongresu si zvolili přesný opak. Nechci označovat jejich volbu za hloupou, ale z hlediska vlastního, kalkulovaného racionálního užitku to byla volba proti vlastnímu zájmu. Jenže zase jednou měly navrch emoce, zejména strach a usměrněný hněv nad rozumem. Trump zvítězil díky tomu, že z obraz rozdělené a vybičované společnosti dokázal přetvořit v realitu. A systém institucializovaného rasismu mu v tom dobře posloužil.

Reklama