Reklama
 
Blog | Tomáš Dvořák

Dovětek k AB s předpovědí do budoucna

Andreji Babišovi a hnutí ANO od začátku až do současnosti nahrávaly velkou měrou velmi příhodné podmínky. Při vstupu do politiky to bylo znechucení pravicových voličů skandály pravicových vlád Mirka Topolánka a Petra Nečase, které pro velkou část kdysi stabilního a často vítězného elektorátu ODS znamenaly definitivní konec podpory. Jak už jsem psal dříve, hnutí ANO stejně jako před ním TOP09 těžilo z pozice nového subjektu z toho, že nebylo s předchozími skandály a problémy spojováno. TOP09 však cílila na přesné místo v politickém spektru, a sice pozici moderní pravicové strany konzervativní v ekonomických otázkách a (relativně) liberální v otázkách sociálních, určené zejména pro městské voliče. Tím se poměrně rychle stala součástí zaběhlého politického prostředí, navíc kontroverzní postava Miroslava Kalouska jí na popularitě v dlouhodobém horizontu spíše nepřidala a hlasy nespokojených voličů jí záhy zmizely právě ve prospěch ANO.

ANO se naopak v rámci populistické taktiky odmítá profilovat. Absence programu a kampaň založená na vymezení vůči tradičním stranám a systému dává možnost snažit se zasáhnout velikou část veřejnosti, která nad tradičními stranami již zlomila hůl. Babiš tak dokáže oslovit mnoho nespokojených občanů, v podstatě nehledě na jejich politickou orientaci.

Výhody pro Andreje Babiše

Do nadcházejících voleb má Andrej Babiš několik velkých výhod, které mu pravděpodobně velmi dobře poslouží. První z nich jsou Babišovy ohromné finanční prostředky, které mu umožňují vést nepřetržitou volební kampaň i během jeho volebního období, a to ve všech regionech. Jen si vzpomeňte na řešení insolvence OKD – Andrej Babiš byl okamžitě v Moravskoslezském kraji a snažil se získat sympatie přesně těch možných voličů, o které se snaží po celou dobu – horníků nespokojených s postupem státu ohledně útlumu těžby a postupného propouštění. Ani ČSSD jakožto strana s největší členskou základnou nemá šanci se s ANO měřit, všechny ostatní strany svoji kampaň zahajují až těsně před volbami a v tomto ohledu na Babiše ztrácí. Samozřejmě vlastnictví vydavatelství MAFRA v čele s Babišovi neuvěřitelně nakloněným Jaroslavem Pleslem na místě šéfredaktora Mladé Fronty DNES Babišovu pozici jen upevňuje. Pro parlamentní volby už sice bude platit zákon limitující náklady na kampaň každé strany na 90 milionů korun, situaci to ale pravděpodobně už nezachrání.

Další Babišovou zbraní je jeho křeslo ministra financí, kde mu osud opět byl velmi nakloněn. Ministerstvo totiž dosáhlo na první pohled poměrně solidních výsledků, na kterých měl Babiš ovšem pramalou zásluhu. O růst české ekonomiky se v podstatě nezasloužil, pomohla mu v tom velkou mírou práce předchozího ministra financí a hlavně konjunktura německé a potažmo unijní ekonomiky, na které ta česká zásadním způsobem závisí.
Zlepšil se sice výběr daní, stěžejní téma Babišovy kampaně, nicméně do rozpočtu víceméně jen zanedbatelnou částku a je otázkou, jestli kontroly berního úřadu nejsou ministrem financí používány účelově. Stejně tak chvástání se rozpočtovým přebytkem je přinejlepším přehnané. Dopomohla k němu faktická absence téměř jakýchkoli státních investic. Ty jsou za letošní rok 37 miliard pod loňskem, což pouze vylepšuje bilanci rozpočtu na papíře, ale v praxi nikomu nepomáhá. Zároveň také pomohlo čerpání z fondů EU, které ovšem do Česka míří až po realizaci investice a jsou tedy jen jejím dozvukem ve finanční rozvaze. Fakticky se ale tyto peníze už použít k ničemu nedají. Výběr daní se sice zvýšil, ovšem to je třeba znovu připsat zejména růstu ekonomiky, kdy i v době velmi nízké inflace Čechům konečně rostou platy (byť stále velmi pomalu) a logicky tedy i víc utrácejí. Zefektivnit výběr daní s povedlo pouze za cenu zvýšení byrokracie na straně podnikatelů, namísto investic do digitalizace státní správy, kde Česko velmi zaostává za evropským průměrem. Andrej Babiš jen tak mimochodem vlastní korunové dluhopisy Agrofertu v hodnotě 1,5 miliardy korun, ze kterých nebude muset až do roku 2022 platit daně z výnosu.
Rekordně nízká nezaměstnanost kolem pěti procent sice vypadá dobře na papíře, ale je zapříčiněna především stále nízkými platy. Proto je také Česko přezdíváno montážní skříní Evropy, zejména v automobilovém průmyslu. Tomu také přispěly intervence ČNB, které udržovaly kurz na hranici 27 korun za euro. Tyto intervence ale s největší pravděpodobností v horizontu jednoho roku skončí.
Andrej Babiš však údaje o rozpočtu či nezaměstnanosti rád a často využívá k sebepropagaci, přičemž jejich kontroverzní podklady zamlčuje. Používá také oblíbený trik zvyšování platů státních zaměstnanců před volbami. Politologické modely navíc ukazují, že voliči většinou víceméně ochotně zůstávají u vlád, během kterých se dobře dařilo ekonomice, což se současným růstem a rekordně nízkou nezaměstnaností je přesně případ současné koalice.

Hnutí ANO také velmi nahrává silná eroze důvěry v tradiční politické strany. Jako první to pocítili v ODS a TOP09 na pravé straně spektra, dnes ztrátu podpory vnímá naopak ČSSD, avšak zde přispívá fakt, že nejsilnější vládnoucí strana popularitu obvykle během svého mandátu ztrácí. Lidé se odchylují od zaběhlých stran k ANO, případně k nové pozici přímo zvoleného a ve společenských otázkách velmi aktivního prezidenta, kterého podle všeho s Babišem pojí vzájemná podpora. Vzhledem k tomu, jak širokou má prezident ve společnosti podporu, spojení s ním se Babišovi může velmi vyplatit, což se nejspíš sám uvědomuje.

Poslední, a možná tou největší výhodou Andreje Babiše je současná post-faktická doba, která víceméně minimalizuje jeho největší slabinu, a sice kontrolu ze stran novinářů a občanské společnosti. Vzhledem k ohromnému množství možností získávání informací, které dnes každému umožňuje internet, se fakta ve smršti informací ztrácejí. Lidé si často sami hledají články, které podporují jejich názor a na kvalitu informací a zdrojů nehledí, nebo je neumí sami zhodnotit. Ohromný objem a prakticky okamžitá dostupnost informací spojená s poptávkou po co největší rychlosti přebíjí snahu o investigativní žurnalistiku a časově i pracovně náročný proces seriózních médií. Přesně to ukázala aféra ohledně Čapího hnízda – kauza, která by dříve ministrovi zlomila vaz Andreje Babiše v podstatě nijak nezasáhla, a dnes si na ní už málokdo vzpomene.

Předpověď do budoucna

Jak to tedy s Andrejem Babišem a hnutí ANO dopadne? Můj názor je, že pravděpodobně velmi dobře pro Andreje Babiše, kterého vidím jako vítěze nadcházejících voleb. Tradiční strany neprobral budíček v podobě jeho vstupu do politiky ani úspěchu ANO v prvních volbách do Poslanecké sněmovny. Příliš pozdě si uvědomily, že odliv voličů směrem k ANO jen tak neustane, že lidé už měli skutečně dost divokého vládnutí a korupčních skandálů, které se táhly nepřetržitě od privatizace v devadesátých letech až po machinace s státními zakázkami a napojení politiků na podezřelé osoby v minulém desetiletí. Andrej Babiš v kampani přesně zacílil na to, co lidem vadilo ze všeho nejvíc – klientelismus, korupce a neefektivnost státní správy. Pokusy tradičních stran na Babiše všemi směry útočit a snažit se ho představit jako oligarchu, agenta StB a víceméně zločince (byť je to vše alespoň částečně přesné) byly od začátku odsouzeny k neúspěchu. Těžko mohly fungovat, když za Babiše ostatní strany nenabízely v očích voličů vhodnou a pozitivní alternativu. V tom vidím největší slabinu všech snah postavit se Babišovi – čistě přes negativní kampaň to nikdy nepůjde. Strany se raději obviňují navzájem z neúspěchů než aby prezentovaly svoji dlouhodobou koncepční vizi vládnutí a snahy o progres. Klasická snaha zapnout pár týdnů před volbami, navštívit vesnické bály dobrovolných hasičů a zvýšit platy státním zaměstnancům stačit nebude – už jenom proto, že Andrej Babiš tohle dělá taky, jen mnohem efektivněji a lépe

Jenže tudy možná cesta taky nevede. Po slabém výsledku sociální demokracie v posledních krajských volbách Bohuslav Sobotka prohlásil, že strana by měla změnit program a začít cílit na městské, liberální a intelektuální voliče právě s onou dlouhodobější koncepcí. Mělo by se jednat o přeměnu ČSSD na moderní stranu sociální demokracie, jako například Labour party (před Corbynem) či SAP ve Švédsku. Jenže takových voličů je přilíš málo a podobná snaha, jakkoli bych si přál, aby ČSSD byla právě takovou stranou, se může rovnat politické sebevraždě. Těžko říct, jestli změna politické kultury a veřejného prostoru může probíhat shora, podobně jako ekonomie strany nabídky – vytvoříme specifickou nabídku a k té organicky vyroste i poptávka. Osobně si myslím, že v České republice tenhle přístup fungovat nebude.

V současné době vidím jako nejpravděpodobnější šanci na zastavení Andreje Babiše neschopnost sestavit koaliční vládu po vítězných volbách, kdy jeho návrhy ostatní strany odmítnou. Zároveň jde ale jen těžko říct, nakolik bude pro strany touha po moci ve vládě silnější než odpor k Babišovi. Jasné stanovisko je má nyní TOP09, Piráti a pravděpodobně ODS (i když kdo ví), v případě současných koaličních partnerů KDÚ-ČSL a ČSSD to i přes všechny současné neshody tak zřejmé není.

Pak je samozřejmě možný ten nejhorší scénář, a sice vládnoucí koalice obsahující KSČM. Ta je možná pouze ve dvou podobách, buď s ČSSD nebo s ANO, nicméně nepředpokládám, že by ani jedna z těchto kombinací byla schopná získat většinu křesel, jelikož menšinová vláda by nedávala smysl. Na druhou stranu je velmi alarmující, že jak ANO tak sociální demokraté začínají koalici s komunisty otevřeně zvažovat, byť v případě ANO snad ani nejde o překvapení. Vyvstává tedy otázka, kdo a jak vlastně bude schopen sestavit vládu. Jestli bude možné očekávat další velkou koalici z obou stran politického spektra, a také jak si povedou menší levicové strany jako Piráti či Strana zelených, které mohou rovnováhu sil značně ovlivnit.

Musíme si ale uvědomit, že odříznutí Babiše od premiérského křesla skrz odmítnutí zformování koalice problém v žádném případě nevyřeší, pouze ho oddálí. Babiš opět získá možnost mluvit o spiknutí proti němu, stejně jako po krajských volbách, kdy například v Hradeckém kraji odmítly jít ostatní strany s ANO do koalice. Čas v opozici Babišovi pravděpodobně jen pomůže a moc bych se divil, kdybychom se následně nedočkali předčasných voleb.

A co teď s tím?

A zde opět narážíme na to, že negativní řešení není řešení. Nejde o to, vyobcovat ANO s Babišem na okraj politiky. Je potřeba přesvědčit voliče, že Babiš je špatný kandidát s ohromným střetem zájmu. Že jeho největší zájem je vlastní užitek a obohacení, že absence programové vize a dlouhodobého směřování je naprosto katastrofická, že stát nejde řídit jako firmu a že hlasy si nelze kupovat koblihami. V médiích jsou desítky článků o tom, jak Babiš jako oligarcha používá nástrojů státní moci k vlastnímu užitku a k užitku jeho společností (jako daňové pobídky, státní zakázky nebo dotace Evropské Unie) či k likvidaci, případně převzetí konkurence. Hlavním úkolem je dovést voliče k pochopení, proč jsou takové kroky nebezpečné a špatné. Naprosto stejně důležité je, aby tradiční strany dělaly maximum pro znovuzískání ztracené důvěry. Na což bude potřeba zejména odvádět dobrou práci, vyvarovat se skandálů a představit dlouhodobější, ale zároveň dostatečně specifickou vizi směřování České republiky do budoucna.

Stejně tak je třeba to, co jsem už psal v prvním článku – uvádět věci na pravou míru, bojovat proti snaze populistů lákat voliče na snadná, ale praxi neproveditelná řešení či na rozdmýchávání strachu a nenávisti. Rovněž je třeba snažit se skrze diskuzi společnost pousouvat kupředu a zlepšovat politickou kulturu, vysvětlovat problémy a hlavně mobilizovat lidi nejen k volbám, ale i k dalším způsobům politické participace a občanské informovanosti. Je to zdlouhavá a náročná práce, nicméně naprosto zásadní. Bez ní se totiž premiérů Babišů může vystřídat hned několik.

 

 

(Na závěr ještě doporučuji rozhovor o Babišovi s Mirkem Motejlkem)

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama